Soupeřův komentář
AFK Záběhlice – Hrdlořezy 1:1 (0:1)
AFKZ: Kočka – Kopa, Áda, Martin, Karel – Burgy, Jiřina, Michal, Meďák – Dan, Pepa
Góly: 4.´0:1, 75.´1:1 Burgy
Rozhodčí: Karel TESÁREK známka 3 – dobrý. O poznání méně teatrálnosti a více věcnosti výkonu prospělo. Některé verdikty spíš podivné, ale bez vlivu na výsledek…
Jak již bylo zmíněno, skládání týmu k tomuto zápasu bylo opravdu už za hranou. A to se ještě do boje „uvolili“ minule pokopaní – Karel, Kopa, Áda, po 3 týdnech marodění s tříslem se vrátil Jiřina a pracovně původně omluvený Kočka se nakonec dostavil. Bohužel hraniční minimální počet pro domácí zápas zboural Milánek, kterému kdesi na cestě selhalo auto.
Zápas jsme zahájili v deseti a hned ve 4.minutě inkasovali, což šlo asi velmi těžko na vrub oslabení, jako spíš tradiční nedůslednosti v obranné části. Záhy naskočil do zápasu i náš jedenáctý – Burgy, hra se odbývala většinou hlavně mezi vápny. My jsme si vytvořili pár náznaků příležitostí, z kterých jsme nakonec branku vlastně ani nijak mimořádně neohrozili. Totéž ale platilo i na opačné straně před naší brankou, snad až na výjimku střely, která orazítkoval naší pravou spojnici. Těch několik našich náznaků vzešlo zejména z úspěšné kombinace ve středu pole. Většinu času jsme ale míč nedrželi na zemi a honili ho vzduchem, což se týkalo nejen rozehrávání od branky, ale i přechodové fáze. Tento způsob nevedl zhola k ničemu jinému, než odevzdávkám míče…
Do druhé půle jsme šli s jasným zadáním podržení míče na zemi a využití konstruktivní záložní řady. A hned od prvních minut bylo patrné, že naše hra začala být mnohem efektivnější – minimálně v přechodu do útoku. První velkou příležitost měl Pepa, který dostal na penlatu pěkný centr zprava a jeho akrobatické zakončení jen těsně minulo pravou tyč hostující branky. Další v pořadí se objevil ve výhodné pozici Meďák, který měl po centru z rohového kopu hodně prostoru a času k zamíření, nicméně hlavičku z rohu malého vápna poslal nad branku. Do zhuštěné obrany v šestnáctce hostí jsme se prokousávali hodně ztěžka a bohužel si neuměli moc vypomáhat ani střelbou, která když už se konala, byla nepřesná. V době vrcholícího tlaku, patnáct minut před koncem, nám trochu nahrál hostující gólman (náhradník za v první půli zraněnou jedničku), který riskantním a nepřesným výhozem našel před vápnem na pravé straně Burgyho, a ten se po výtečném zpracovnání míče ve vzduchu a bleskové orientaci rozhodl pro přehození gólmana, což byla nejlogičtější varianta – navíc perfektně provedená – 1:1. S vyrovnáním bohužel přišel vrchol našich sil, následoval zjevný propad v aktivitě. Oba celky se snažily strhnout vedení na svou stranu, blíž k tomu ale asi měli hosté, a to nejprve obratem po našem srovnání, kdy právě autor našeho gólu ztratil míč v rozehrávce a samostatný nájezd vyřešili hosté krkolomně, kdy skončili s míčem vedle branky v zámezí. Poslední šanci zápasu měli pět minut před koncem, kdy se natlačili z naší pravé strany do vápna a ač měl v jednu chvíli Martin míč už už na noze, nakonec se k němu nedostal a střela z hranice šestnáctky naštěstí prosvištěla kolem levé šibenice do zámezí. Úplný závěr se trochu zvrhl v besídku pomocné školy, kdy několik hostujících hráčů a členů lavičky odhalilo své elementární neznalosti pravidel o ofsajdu, nebo příliš zaslepenou klbovou optiku, které byly natolik legrační, že nestojí ani za další zmínku… spíš za samostatný seminář o pravidlech fotbalu.
Remíza nakonec asi spravedlivá, oboustranně, ačkoli se těžko zbavíme pocitu, že toto byl soupeř k poražení. Stejný pocit ale mohli mít oprávněně i hosté…
Dolní Počernice C – Hrdlořezy 3:1 (0:1)
S týmem Hrdlořez máme zatím bilanci 5 vítězství a 1 prohru a tak jsme doufali ve tři body. Úvod nám vůbec nevyšel, hned v 5.minutě inkasujeme po naší nepozornosti lacinou branku. A tak musíme dohánět jednobrankové manko. Hra připomíná poslední domácí zápas proti béčku Nuslí. Hraje se na polovině hostí, kteří jen odkopávají míče na své útočníky, se kterými ale naše obrana nemá problémy. Šancí jsme měli dost, za zmínku stojí šance Máři a hlavně břevno Zambiho. Poločas tak hosté ubránili. Druhá půle už se odehrávala na polovině Hrdlořez a tak bylo jen otázkou času, kdy rozvlníme síť za hostujícím čapákem. Jako první se trefil Kuba Körbler, v 55.minutě mířil plackou přesně k tyči. V 65.minutě jsme se ujali vedení, to úřadoval Pančo se svým projektilem ze 30-ti metrů. Do třetice se pak trefil v 75.minutě Veselka, kdy dorážel míč do prázdné branky. Tomuto gólu předcházela nejhezčí akce zápasu, kdy si Urbi s Mářou 4x narazili míč po levé straně a prvně jmenovaný vyprášil brankáři rukavice a nabídl tak Veselkovi pohodlnou dorážku. Do konce zápasu jsme si už vedení pohlídali.
Mistrovské utkání : Hrdlořezy - JM Chodov B 3:3 (1:0)
Druhé hrací kolo nás zavedlo opět na venkovní hřiště a tentokrát k již pro nás známému soupeři. Soupeři, který nám minulý podzim uštědřil debakl 5:1 a na jaře my jemu v podobě výsledku 8:2 tuším. Hledat tedy favorita nebylo možné. Vypadá to spíše , že je o momentální formě, o tom, kdo se jak vyspal nebo o tom, kdo jak flámoval večer před zápasem J Po minulém týdnu jsme potřebovali bodovat, protože i na Šeberově jsme na body měli, ale vlastními chybami jsme se o ně připravili. Sestava tento týden byla více, než dobrá. Hřiště perfektní, počasí také, jen ten rozhodčí…ale o něm snad, až na závěr. Zaslouží si svůj odstavec. První půle byla z naší strany velmi povedená co se hry po šestnáctku soupeře týče. Dobře jsme drželi míč, hráli pokud možno kombinačně již od obrany bez zbytečných nákopů, které většinou vždy končí u soupeře. Horší už to bylo s tím jak si počínat před šestnáctkou a také v ní. Stále řešíme situace moc zbrkle. I tak jsme si vypracovali dvě/tři slušné šance, kdy se Gaza ocitl sám před brankářem leč volil místo střely kličku, následně po rohovém kopu sám hlavou minul branku a také jsme měli jednu hezkou střelu zpoza vápna. Možná bychom měli šancí více, ale hrát kolmé nahrávky v situaci, kdy praporek pomezního je permanentně nahoře je zcela nemožné a jen to bere síly. Soupeř po celý zápas hrál „to své“. Dobře sbíral vysoké míče a pokud možno hru zrychloval rychlým nákopem za naší obranu na rozběhnuté křídla a to nám po celých 90 minut dělalo veliké problémy a všechny tři branky jsme vlastně inkasovali po těchto situacích. Kombinačně jsme soupeře pohlídat dokázali, protože jsme každý plnil to co plnit měl. V první půli soupeř ohrožoval naší branku spíše střelami z krajů vápna a Roman si se všemi dokázal poradit, než přišla tuším 44.minuta, kdy máme míč na svých kopačkách, ale zbytečně o něj přijdeme kličkováním mezi třemi hráči soupeře, přijde okamžitá rychlá nahrávka za obranu, kde se v tu dobu nepochopitelně hádají Jirka Cais s Psychem a útočník soupeře si to metelí sám na branku…na poslední chvíli k němu sice přistoupí Psycho, ale jeho střelu nešťastně tečuje a Roman je bez šance, 1:0. Půle dobrá co se hry týče, špatná však co se týče zakončení z naší strany. Druhá půle už tak dobrá nebyla. Soupeře jsme pustili do hry, vyklidili jsme pole a díky výrokům rozhodčího se ze zápasu stal souboj řecko-římský…tvrdé zákroky na hranici červení karty nebyly výjimkou a je jen s podivem, že se stal nějaký úraz. Hra se kouskovala, soupeř pokračoval ve své hře rychlých míčů za obranu a my se ne a ne dostat do tempa. I tak hned zkraje poločasu měl svou druhou velikou šanci Gaza, ale opět tváří v tvář brankáři našel jen jeho nohy. K vyrovnání jsme se dostali po trestném kopu Marka Holinky, který a teď nevím buď brankář vyrazil nebo Marek trefil břevno, míč se odrazil na hlavu dobíhající Kruma a ten ho uklidil do sítě, 1:1. Následovalo období tvrdých faulů, gestikulací, nadávek a hrozné hry z obou stran. Zhruba v 67.minutě soupeř vykopával míč, ten se hlavou naší obrany dostal k nohám Vaška Červenky, který z první prodloužil na Gazu, ten také z první okamžitě do běhu na Tomáše Horálka, který šel sám n brankáře a nekompromisně zavěsil, 1:2. V tu chvíli jsme byli na koni, soupeř tohle určitě nečekal a stačilo jen více uklidnit hru a podržet míč a zápas by se nevyvíjel tak jak se bohužel vyvíjel. Místo toho jsme se zatáhli a začali bránit výsledek. V určitých chvílích byl i chaos mezi pozicemi, který vyústil v to, že jeden spoléhal na druhého, že tam je, že hráče hlídá, ale opak byl pravdou. Soupeř vyrovnal po akci, která se musí bránit. Na hranici šestnáctky si záložník soupeře pokryl míč, doběhl si s ním, až k rohové čáře, dal pod sebe a nabíhající záložník vyrovnal, 2:2. Vůbec nemělo dojít k tomu, že necháme hráče bez atakování tělem dojít, až k lajně a tam mu dáme prostor na přihrávku. Jasně bylo to ve vápně a souboj smrděl penaltou, ale dát mu tam tělo nebo se mu pozičně postavit do směru nahrávky snad můžeme…Času zbývalo stále hodně, cca 15 minut do konce a soupeř nás zavřel. Nedokázali jsme jakýmkoliv způsobem zklidnit hru, podržet míč nebo si vynutit fauly. Sporných situací na obou stranách přibývalo a to hlavně co se ofsajdů týče. Když mávnul jeden pomezní, mávnul na druhé straně i ten druhý. Rozhodčí všechny tyto situace vždy pískal jako ofsajd, až do chvíle, kdy náš pomezní zvednul praporek, obrana přestala hrát, rozhodčí ovšem nechal akci pokračovat s tím, že sám vyhodnotil, že o ofsajd nešlo a útočník soupeře otočil skóre, 3:2. Ledová sprcha. Karta se obrací. Teď musíme zase my. V tuto chvíli jsme začali hrát pro nás nenáviděné nakopávané míče, které ovšem v tuhle chvíli slavili úspěch. Možná jsme to měli hrát delší dobu J Jeden takový nákop přinesl vzdušný souboj, ze kterého jsme vyšli vítězně, míč se nějakým způsobem dostal až na pravou stranu vápna soupeře , kde byl osamocen Tomáš Horálek a přesně k tyči vyrovnal na konečných 3:3. Sice už moc času nezbývalo, ale i tak soupeř ještě jednou zcela sám utekl naší obraně, opět po straně a opět po nakopnutém míči, kdy čtyři naši hráči nebyli schopni míč ani soupeře zastavit a jen díky reflexu Romana jsme neinkasovali. Remíza zasloužená po průběhu, který byl. Prohra by byla velmi frustrující. K týmu říci jen toliko, že první půle byla co se pohlednosti hry týče super bez gólového efektu. Druhá byla o 70% horší a dali jsme tři góly. Vyplývá mi z toho, že v určitých fázích hry je lepší vše zjednodušit a prostě střílet. Všechny tři branky jsme více méně inkasovali stejně a tak je na zamyšlení proč to neumíme bránit a stačí na nás jen nakopnout míč. A poslední věc. Roman v brance super, podržel nás a je hráčem utkání, Tomáš Horálek projevil instinkt chladnokrevného zabijáka a proměnil co mohl a Pepe na postu před stopera dal naší hře tu správnou tvrdost, vyhrané hlavičky a pocit pro zálohu, že tam je hráč, který se o to podstatné postará. Po jeho odchodu už ta obrana tak pevná nebyla. Bod je bod, za týden doma Klánovice, domácí premiéra a ta snad musí být za tři body !!!!
A teď k rozhodčímu : Chápu, že asi nemají na svazu dostatek rozhodčích a tak píská, kdo zrovna může, ale nechat pískat člověka, který vidí sotva na pět metrů před sebe , neběhá a nemá absolutně žádný přehled, natož respekt je k ničemu. Rozhodčí svými výroky ne výroky dostal hru do záze, kdy každý zákrok smrděl sádrou, kdy došlo ne jen na verbální, ale i na neverbální projevy nevole a kdy sám nevěděl jak z toho ven. Takové rozhodčí skutečně ne. Mnohdy totiž lépe pískají ti co se na zápas dostaví. K pomezním se vyjadřovat nemá cenu. Každý v této třídě mává pro svůj tým.
Vašek
===========================================================================
Klánovice B - Hrdlořezy 3:2 (2:1)
20.10.2011 09:29
Góly: Žatečka Martin, Žatečka Tomáš, Svoboda Jakub
V chladném sobotním počasí se klánovické béčko představilo v následující sestavě: Beránek – Třešňák, T. Žatečka, Prošek, Líba – Svoboda, M. Žatečka, Dino(Vodička), Nejedlý – M. Fuchs st. (Škvor), Záruba.
Před zápasem jsme měli velké problémy se sestavou. Velký dík proto patří klukům z A-týmu, kteří nám pomohli a zalepili tak díry v sestavě. První půli jsme začali lépe než soupeř a vypracovali jsme si několik gólovek. Jak už to tak ale v naší třídě bývá, do vedení šli samozřejmě hosté. Penaltu, která by se dala označit jako sporná, náš skvělý brankář Beránek napoprvé vyrazil, ale na následnou dorážku už neměl sebemenší nárok. Naštěstí pro nás, hned po několika desítkách sekund podcenil protivníkův golman přímý kop Martina Žatečky a bylo vyrovnáno. Vyrovnávací gól nás nakopl a hnali jsme se mohutně do útoku. Za naší ofensivní aktivitu jsme také byli odměněni další brankou, konkrétně po pěkné hlavičce mladšího z bratrů Žatečků, tedy Tomáše. Do šaten se šlo za stavu 2:1.
Ve druhé půli se přitvrdilo a na hře to bylo znát. Utkání se rozkouskovalo a na obou stranách se kopalo množství standartních situací. Gól však padl ze hry. Svým typickým způsobem se trefil Jakub Svoboda. Pro ty, kteří se tolik nevyznají: Náš pravý záložník s nezvyklým číslem 32 se kousek před šestnáctkou opřel do míče, který brankáři hostí proklouzl někde mezi levou rukou a rozkrokem. Po této brance jsme si všichni mysleli, že už je vymalováno. Soupeř může děkovat jen našemu neumění, že jsme mu dovolili lacině snížit a zbytečně udělali ze zápasu drama. Nutno dodat, že drama se šťastným koncem pro Klánovice. Vyrovnané utkání ukončil sudí za konečného stavu 3:2 pro nás.
Béčko se tak mohlo radovat z dalších tří bodů do tabulky a také z notně zlepšeného výkonu, oproti předchozímu duelu ve Vršovicích. Máme před sebou už jen poslední dvě podzimní kola, tak doufám, že si je nenecháte ujít a přijedete nás podpořit již tuhle neděli do Dolních Počernic.
Mistrovský zápas : Spartak Hrdlořezy - JM Chodov B 5:1 (3:0)
Přátelé, kamarádi, spoluhráči, fotbalisté…Již není potřeba psát dlouhé komentáře o vývoji zápasu, protože bych svá slova jen opakoval a psal stále tytéž věci. Mohl bych s klidem k dnešnímu zápasu zkopírovat minulý komentář a nic by se nestalo. Jako přes kopírák. Myslím, že už nemá smysl mazat si med okolo pusy a říkat si jak se to zlepší, když to nepřichází a nic se nelepší. Je hezké si říkat jak máme míč déle na kopačkách, opticky vypadáme vyzráleji a fotbalověji, když finální skóre vypadá jako bychom neuměli kopnout do míče. Nedáváme branky (druhý nejhorší útok v soutěži) a dost jich inkasujeme (druhá nejhorší obrana v soutěži). Z toho jasně vyplývá, že nemůžeme bodovat pokud se něco nezlepší. Nelze to svádět ani na fakt , že rotace hráčů je veliká a hlavně v obraně, která je nejdůležitější nehrajeme ve stejném složení, ale pokaždé v jiném. Bránění je totiž obrázek celého mužstva a ne jen těch čtyř , kteří jsou vzadu. Bohužel doplácíme na neuvěřitelné chyby. Soupeři góly doslova darujeme, nabízíme jim je. Pokud přeci jen krátce shrnu tento zápas tak velmi jednoduše. Začátek zápasu : první minuta, chyba v rozehrávce, soupeř má míč a skóruje. Neuběhne ani 5 minut a opakuje se to znovu a soupeř vede o dvě branky. Pak se vzpamatujeme , máme míč na kopačkách , hra vypadá opticky hezky , ale nějak nepřichází finální fáze a tím pádem ani góly. A tak nás opět potrestá soupeř, kterému stačí , že se dostane na dostřel naší branky, poločas 3:0 a co s tím? Jdeme do kabiny , sedíme a přemýšlíme jak to zvrátit , ale v hlavách máme právě dvě skutečnosti, že branky moc nedáváme a hlavně snad skoro ze všeho inkasujeme (jako by byl soupeř proti nám bezchybný) a tak nám vychází smutný obrázek , že vlastně o půli je po zápase…Vlítneme do druhé půle a hrajeme pěkně, ale gól ne a ne přijít, až se konečně trefíme z volného přímého kopu. Jenže místo , abychom dále soupeře trápili tak opět uděláme školáckou chybu a opět je to o tři branky a vzápětí opět chyba a je to čtyři branky a veškerá síla, nadšení a i vůle něco se zápasem udělat je v tahu a tomu odpovídá i konec zápasu, kdy soupeř zahazuje i nemožné a tím nás ušetří od daleko většího brankového rozdílu, který by sice neodpovídal dění na hřišti , ale byl by. Ta frustrace po každém takto zbytečně inkasovaném gólu je obrovská a je cítit na každém z nás. Lepší balón na plotem, než tři útočníci v brejku. A zásadně se vyvarujme v nouzi přihrávek na střed hřiště, to je to nejhorší co můžeme udělat. Pojďme s tím už něco udělat, pojďme se posunout v tabulce výš a pojďme si ze zápasů udělat radost !!! A pojďme to udělat už teď doma !!!
ZÁBĚHLICE : HRDLOŘEZY 0 : 2
Sestava AFKZ: Kočka – Karel, Mojmír, Martin, Kopa – Michal, Áda, Jiřina, Ríša – Dan, Meďák
Střídání: 70.´Mojmír – Sváťa
Rozhodčí: delegovaný se nedostavil, zápas odřídil a nutno říci, že velmi dobře, zástupce – trenér hostů
Po zdrcujícím debaklu v minulém kole jsme měli příležitost ke složení reparátu s mnohem schůdnějším soupeřem, který doposud kasíroval jen dvě prohry. Naše sestava ale vzdor úvodu sezóny vykazovala díky nemálo absencím značné trhliny. Chyběl Pokorka, Mlaďas, Juraj, Milánek a aby toho nebylo málo, přímo ze hřiště se musel ještě před úvodním hvizdem vzdálit Sváťa… Zápas tedy po vyčerpání čekací doby začal a hosté rozhodně nechtěli nakročit k další prohře. To bylo patrné z jejich aktivního projevu. Poněkud menší rozměry umělky dávaly našemu týmu trochu lepší dispozice k obraně, než v kole minulém. A co víc, byli jsme to my, kdo měl první velkou možnost k otevření skóre. Ríšovu sřelu gólman neudržel, míč mu vypadl a dobíhající Meďák poslal dorážku z několik kroků od brankové čáry vysoko nad do ochranné sítě za brankou. Jinak se hra odbývala většinou před naším vápnem, ale bez vážnějších příležitostí. To platilo asi až do 35.minuty, kdy jsme nezachytili rychlé přenesení hry do naší levé strany a po jedné kličce na střed následovala gólová střelaasi z deseti metrů ke vzdálenější tyči – 0:1. Tento stav byl konečný pro první půli.
Druhý poločas se ve hře mnoho změn neudálo. Hosté měli stále více míč v držení, ale šance, neřkuli vyložené, prakticky žádné. Naší hru „zdobilo“, podobně jako minule, šílené množství zcela nevynucených míčových ztrát, které nás vysilovaly nejen psychicky, ale pochopitelně i fyzicky. Asi v 65.minutě jsme opět nezareagovali nejbystřeji na rychlejší přenesení hry z pravé na levou stranu a když na střelu po zemi z velkého vápna kolem nohy Kočka nestihl nijak zareagovat, prohrávali jsme rázem 0:2. Sotva za deset minut jsme mohli vykřesat jakousi jiskřičku naděje, když se z poloviny hřiště vydal do samostatného úniku na gólmana nikým nerušený Dan. Gólman zůstal stát jako uhranutý a Dan svůj pokus. po několika náznacích, poslal nepovedeným lobem, slabým obloukem přímo náruče. Je nutné si přiznat, že je lhostejno, jaké řešení v takové situaci zvolit, ale jednoduše to prostě musí skončit gólem…V dalších minutách jsme měli ještě asi dvě, tři nikoli marné příležitosti ke střele, bohužel jsme ani jednou netrefili prostor branky.
Prohra s tímto soupeřem asi nebyla úplně nutná. Měli jsme sice mnohem méně času míč ve svém držení, nicméně dvě šance, jaké jsme my fatálně zazdili, soupeř za celých 90 minut neměl. To přesně vystihuje podstatu našich zápasů. Na gól potřebujeme příliš mnoho vyložených šancí (které si navíc v kdovíjakém počtu ani nevytváříme), sami naopak inkasujeme z mnohem nevinnějších, leckdy ani ne šancí. Za této přetrvávající konstelace se nejspíš větší fotbalové radosti asi jen tak nedočkáme.
=========================================================================
JARO 2012
Dolní Počernice C - Hrdlořezy 3:2 ( 0:1 )
V prvním domácím zápase jsme změřili síly s mužstvem z Hrdlořez. Hrálo se za deštivého počasí, ale i tak nás přišlo podpořit hodně našich fanoušků. Od prvních minut jsme se snažili o kombinační hru, ale na kluzkém terénu se nám moc nedařilo. Hosté hráli jednoduše a svým důrazem se dostávali k našemu vápnu, odkud několikrát ohrozili naší branku. Ruda si ale s jejich střelami poradil. My jsme si vytvořili také několik slibných šancí. Za zmínku stojí střela Tomáše Körblera, kterou brankář vytěsnil mimo tyče a hlavně průnik Martina Zamboje, který šel sám na brankáře. Ten ho však vychytal. Ve 35. minutě chybujeme na levé straně, hosté se dostanou k centru, kterým přenesou míč na pravý roh našeho vápna. Tam se dostane k hostujícímu útočníkovi, který z voleje trefuje naší branku, prohráváme 1:0. Tímto výsledkem končí i první půlka.
Do druhého poločasu vstoupíme aktivně a získáváme postupně herní převahu. V 60. minutě přetavíme naší snahu ve vyrovnávajíci branku. Palda hází dlouhý aut z levé strany, Urbi prodlouží za sebe a Maxa prostřeluje vše, co mu stojí v cestě. V 65. minutě je vyloučen hostující hráč za 2. žlutou kartu. Tím se nám otevírá více prostoru k útočení. Stahujeme hru na 3 obránce a posilujeme útok o třetí hrot. V 70.minutě se dostáváme do vedení 2:1, to Urban tečuje těsně před brankářem další Paldův aut. Z vedení se neradujeme dlouho. V 73.minutě se dostane u naší střídačky k míčí hostující útočník, udělá si z naší obrany kužely a křížnou střelou vyrovnává na 2:2. Nadále se tlačíme dopředu, ale Hrdlořezům se daří odkopávat. Když už se zdá, že skončí zápas plichtou, přichází centr z naší pravé strany na hranici desítky, na který si výborně naskočí Jindra Štěpánek a hlavou posílá merunu do branky. V 92. minutě se tak dostáváme do vedení 3:2, které si už pohlídáme.
-----------------------------------------
HRDLOŘEZY : AFK ZÁBĚHLICE 2 : 4 ( 1 : 3 )
AFKZ: Kočka – Kuba, Márty, Martin, Áda – Ríša, Jiřina, Michal, Meďák – Pokorka, Dan
Střídání: 46.´Pokorka – Domi, 60.´Dan – Milánek
Góly: 1.´Pokorka 0:1, 7.´Dan 0:2, 30.´Dan 1:3, 75.´Michal 2:4
Rozhodčí: Milan DAUDA známka 3, byl spíš ve vleku zápasu, než že by sám ho řídil. Hru pustil trochu víc, než nač stačil a následně se v tom koupal až do konce
K zápasu jsme měli opět připravenou plnou lavičku, což je vždy potěšitelný vklad. V posledních dvou týdnech vypadli ze soupisky postupně Petr (ruka v sádře po tréninku) a Karel (kotník po Hanspaulce), opačným směrem (z dlouhodbé marodky) se vydal Pokorka a po minulotýdenní absenci ještě Dan. Nastoupili jsme tedy se staronovým útokem a hneedle po rozehrání se útočné duo prosadilo i střelecky, když Dan našel před prázdnou právě Pokorku, a ten sotva po 20″ otevřel skóre. Letos již podruhé tedy zmiňujeme rekordní gól Lukáše Přibyla do naší sítě, tentokrát jsme to byli ve velmi podobném čase my, kdo soupeře překvapil a šel do bleskového vedení. Navíc neuplynulo ani mnoho času do střelecké listiny se, po chybě domácí obrany při malé domů, zapsal i druhý útočník AFK Dan. Asi ve 20.minutě jsme si neodpustili zaváhání v obraně ani my a domácí snížili. Po půlhodině hry jsme ale opět odskočili domácímu týmu na bezpěčnější rozdíl dvou gólů, když se po pěkné kombinaci trefil opět Dan.
Do druhého poločasu už nenastoupil „navrátilec“ Pokorka. Hrdlořezy dvacet minut před koncem snížily na rozdíl jednoho gólu, čemuž předcházel nejprve neodpískaný siganilzovaný ofsajd a následně ještě nejistý odkop Martina (opět) do vápna. Šance na zvrat ale domácím vydržela sotva pět minut, kdy Michal střelou přes celou bránu opět domácí zchladil.
Zápas jsme odehráli celkem slušně, sem tam i s nějakou přesnější kombinací, poměrně obstojnou koncovkou. Po delší době jsme opět okusili pocit vítězného zápasu a chytili nsad i střeleckou slinu.
